Stopování a otrava chlorem!?

Zdravím! :)

Nejsem z těch, co by jako hlavní způsob dopravy využívali stopování. Když jste v Anglii, tak je to ale jiný. Doprava je tam drahá, nejvíc se Vám vyplatí chodit pěšky nebo jezdit na kole, pokud to vzdálenost dovoluje: Když ale potřebujete překonat delší vzdálenost, vzhledem k mírumilovné povaze angličanů je stopování jasná volba.

Rozhodli jsme se s partou uspořádat soutěž ve stopování. Rozdělili jsme se na tři dvojice a dali si jasný cíl: Sejdeme se na Seven Sisters na Beachy Head. Z Hadlow je to asi 70 km, který bylo potřeba urazit v co nejkratším čase.

Já a můj parťák jsme to chtěli vzdát hned na startu. Potřebovali jsme se dostat z Hadlow do Tonbridge, kde vedl hlavní tah na jižní pobřeží Anglie. No, ale ne a ne nám někdo zastavit. Až se nám zadařilo a zastavil nám mladý sympatický pár, který jen zrovna do kostela do Tonbridge.

Když stopujete, je dobré stoupnout si před autobusovou zastávku nebo odpočívadlo, aby ti, co Vás budou chtít svést, měli kde zastavit a neblokovali provoz. A taky je dobré být na okraji města, je tady větší šance, že lidé pojedou tím směrem, kam potřebujete než v centru. I přes naše snahy nám štěstí příliš nepřálo. Na cestě jsme vystřídali 6 řidičů, všechno to ale byli moc zajímavé osoby.

Asi 50letá paní, která za týden odjížděla do Francie a do Španělska na motorce na Road Trip. Milovala víno.

Sympatická paní ve věku, který se špatně odhadoval v Mini Cooperu s koženým interiérem, která byla ve 20 letech na výletě v Praze, v době, kdy u nás byl ještě komunismus a vykládala, jak při cestě zpátky nemohla najít autobusovou zastávku a autobus jí ujel. Zajímalo ji, jak jsme na tom teď se zásobováním obchodů a jestli jsou potraviny a další věci pro běžný život už dostupnější.

Další byla mladá dívka, typuju tak 25, která kolem nás projela a nakonec se vrátila, že ji zajímalo, kdo jsme s Adrianem zač. :D Nakonec z nás byla nadšená, moc se jí líbil náš nápad závodu ve stopování, chystala se s bratrem do Austrálie a říkala, že určitě vyzkouší něco podobného tam. Než jsme se rozloučili, vyfotila se s námi na památku. (Fotku má bohužel jen ona, nechat si ji poslat mě napadlo, bohužel, až pozdě :D)

Když jsme byli už docela blízko (asi tak 15 kilometrů, protože jsme si docela fest zajeli a ze 70km se stalo skoro 100 :D), ztráceli jsme opět naději. Navrhla jsem, že závod vzdáme a dojedeme to autobusem, protože už to vypadalo fakt beznadějně. Ale jak se říká, neházejte flintu do žita, protože právě v momentě, kdy jsme nad tím na lavičce opravdu přemýšleli, nastavilo u krajnice auto a ozval se známý slovenský hlas. Naši kamarádi, kteří závodili proti nám, nás poznali a řekli sympatickému důchodci, který řídil, ať zastaví, že jedeme taky. Náhoda nebo osud? Jste x kilometrů mimo původní směr a narazíte na známé tváře a oni si vás ještě stihnou všimnout! :D Pán byl moc hodný, říkal, že v mládí taky hodně cestoval a teď se to snaží vrátit další generaci tím, že zastavuje stopařům. Dokonce nám na benzince koupil tortily, ať nemáme hlad. Prostě takovej ten sympatickej hodnej děda :)

Konečně jsme se všichni sešli. Pepa s Domčou už byli na místě skoro hodinu před náma, měli strašný štěstí, ale o tom třeba zase někdy jindy. Prošli jsme si Beachy Head, protože projít všech 7 sester by nám trvalo moc dlouho a nás ještě čekala cesta zpátky, vzhledem k tomu, že stopování nám zabralo skoro 4 hodiny, pro zpáteční cestu jsme zvolili vlak.

Ale než jsme se vydali do Eastbourne, neodolali jsme koupání v Anglickém kanále La Manche. Prostě typičtí Češi a Slováci na dovolené, nikdo jiný do vody nepůjde, jen my jsme tam až po hlavu :D

Po cestě na vlak si Domča a Pepa ztěžovali, že je pálí oči. Nevěnovali jsme tomu pozornost, prostě podrážděné oči od soli ve vodě, co jinýho by to mohlo být. Po návratu na farmu jsme zjistili, že přesně na Beachy Head, kde jsme se koupali, evakuovali všechny lidi, uzavřeli příjezdové cesty na tuto sestru a do nemocnice bylo převezeno přes 130 lidí s pálením očí a ztíženým dýcháním asi jen 30 minut po našem odchodu. Příčina? Únik chloru. Z nákladní lodi, která plula z Francie do Anglie záhadným způsobem vypadl barel s chlorem a ten se při nárazu na vodní hladinu uvolnil a po vodě se dostal až na pobřeží. Můžeme být rádi, že jsme se tomu tak vyhli. Domča i Pepa byli v pořádku, přes noc pálení odeznělo a všechno dobře dopadlo. :)